Muzeum osobních automobilů Tatra

Současnou expozici Muzea osobních automobilů TATRA v Kopřivnici (dříve označováno jako Technické muzeum Tatra) tvoří jedna z nejvýznamnějších a typologicky nejucelenějších podnikových sbírek u nás, která začala vznikat na počátku padesátých let 20. století, kdy se radikálně proměnilo směřování produkce ve prospěch nákladních vozidel a tradice výroby osobních automobilů se přesunula na pozadí výrobního programu, ačkoliv před rokem 1945 dokázala Tatra několikrát přesáhnout za hranice země, a to především tatrováckou koncepcí podvozku (1923) a fenoménem tvaru a konstrukce aerodynamických limuzín (1933). Většina vystavených automobilů se nachází v seznamu movitých kulturních památek a jsou neoddělitelnou součástí historie Moravskoslezského kraje a industriálního dědictví ČR. 

Expozice se dělí do několika expozičních celků, jež jsou časově a tematicky ohraničené. Prohlídka začíná otáčející replikou automobilu Präsident (1898/1977) zastupující počátky automobilové výroby v Kopřivnici. Na ni navazuje soubor výroby osobních vozidel do roku 1914 mezi nimiž se nacházejí nejstarší originály automobilů tatrovácké sbírky jako NW typ B z počátku 20. století nebo typ "S", které společně se souborem typu "T" reprezentují koncepci rámového podvozku a pohon s vodou chlazeným motorem. Následující expoziční celky již prezentují novou produkci stavby automobilu s tzv. "tatrováckou koncepcí podvozku" jež po první světové válce nabídla moderní konstrukční řešení, které se dokázalo bravurně vyrovnat se stavem tehdejší infrastruktury a zároveň vyrobit lidový automobil s levnějším provozem oproti dosavadním velkým limuzínám s ekonomicky náročným provozem. 

Období dvacátých a třicátých let 20. století patří v dějinách výroby osobních automobilův Kopřivnici ke konstrukčně a technicky k nejprogresivnějšímu období, spojené s působením šéfkonstruktéra Hanse Ledwinky a jeho mladších kolegů. Za jeho éry se zrodila jak „Malá Tatra 11“, tak největší série osobních vozidel se značkou TATRA vůbec, a to T 57, nesoucív dobovém marketingu přezdívku – Hadimrška, které jsou zde zastoupeny v několika variantách. Ovšem hlavní centrum expozice a piedestal sbírky se nachází v aerodynamickémsálu prezentující fenomén produkce limuzín s kompaktní proudnicovou karosérií, s koncepcí vzduchem chlazeného 8V motoru situovaného dozadu (Heck) a konstrukčním řešením podvozku s prostorovým nosníkem, se kterým TATRA skutečně upoutala pozornost v mezinárodním rozměru, což podtrhla avantgardním a nadčasovým tvarem karoserie.Uvedený vývojový progres v expozici zastupuje dochovaný prototyp V 570 z roku 1933,prototypy motorů T 77 (před rokem 1934) anebo modernizovaná verze Tatry 77a z roku 1937 vyrobená pro ředitele Živnostenské banky v Praze, anebo T 87, která byla v roce 1945darována maršálu A. I. Jeremenkovi za úspěch v Ostravsko-opavské operaci. Rovněž jsou zde k vidění poslední typy aerodynamických tatrovek z poválečné výroby – T 600 Tatraplanz roku 1949, který v roce 2022 prošel kompletní konzervací a kabriolet T 600 s karosérií Josefa Sodomky z roku 1949, jenž byl postaven za účelem prezentace na Autosalónu v Ženevě. Bohužel poté byl darován I.V. Stalinovi k 70. narozeninám. Model T 600 rovněž patří k prvním tatrovkám se skutečně samonosnou karosérií, kterou měl národní podnik Tatra od roku 1948 patentovanou.

Ve druhém patře muzea naleznete několik samostatných solitérů jako vojenský automobil T 57 K (Kübelwagen), prototyp terénního automobilu V 809 s náhonem na všechna kola,inspektorskou drezínu T 14/52 a dokonce prototyp saní V 855 z roku 1942. Samostatnou tematickou expozici tvoří exponáty s vodou chlazenými motory T 17, T 70 a T 80 vyráběné v nižších sériích. Pestrým expozičním celkem jsou sportovní automobily, které převážněpocházejí až z produkce po roce 1945. Především mezi nimi vyniká Tatraplan Sport T 602 z něhož se dochoval pouze rámový podvozek pocházející z autohavárie Bruno Sojky při cvičné jízdě před závodem Ecce Homo u Šternberku v roce 1951 anebo T 601 Monte Carlo s hliníkovou karosérií, které pro tatrovácký závodní tým získal hlavní cenu závodu v rakouských Alpách v roce 1951. Ze stejného období pochází rovněž tatrovácká formule T 607-2, která nejen že sbírala úspěchy v mnoha tuzemských soutěžích, ale sloužila předevšímk testování vývoje motorů T 600 a T 603. Závodnickou éru uzavírá Tatra 603 B5, jedenvítězných automobilů Marathonu della Route v šedesátých let 20. století dochovaný v původním stavu po ukončení závodnické činnosti v roce 1968. Samostatným celkem jsou autokrosové speciály Václava Krále a Aloise Havla.  

Produkci osobních automobilů Tatra uzavírá expozice reprezentativních limuzín T 603 s aerodynamickou karosérií, které u nás patří k vrcholu designu padesátých let, které vyústilo v úspěch na světové výstavě EXPO58 v Bruselu, kde společně s dalšími výrobky prezentovala československý průmysl a kulturu. Nastupující modelová řada T 613 definitivně opustila tradici vozidel s aerodynamickou karosérií a nahradila ji koncepce hranatých tvarůnavržená ve spolupráci s designovým studiem Alfreda Vignaleho v Itálii, kterou zde zastupuje jeden ze tří dochovaných italských prototypů z roku 1968 a mnoho dalších modelových variant až do poslední modernizace po roce 1995, nesoucí označení T 700, které tak uzavírástoletou tradici výroby osobních vozidel v Kopřivnici na konci devadesátých let 20. století.